OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V duchu nejlepší tradice nás v podkrkonošském Trutnově přivítalo deštivé počasí, který je dějištěm již devátého ročníku kultovního festivalu Obscene Extreme. Jeho hlavní menu bylo sice servírováno až od pátku, ale už ve čtvrtek pro nedočkavce vše odstartovala show thrashových veteránů DEBUSTROL a německých ASSASIN, k nimž se ještě připojili polští BEHEMOTH. Vzhledem k zavedené dramaturgické linii neobvyklý pořadatelský tah se dle ohlasů přítomných setkal s úspěchem. V pátek odpoledne už bylo vše při starém. Koncertní areál situován na okraji tohoto malého města byl v obležení automobilů a především prapodivných existencí z různých koutů světa.
Díky vytrvalému pátečnímu dešti se Bojiště proměnilo v jedno veliké červené bahniště, což je na tomto místě již pravidlem. Z koncertního programu se nám kolem půl třetí odpoledne daří stihnout vystoupení už čtvrté kapely v pořadí – švédské AFGRUND. Dalo by se říci, že šlo o nadmíru podařené seznámení s hudební náplní letošního ročníku. Klasická grindová palba v duchu toho nejlepšího, co pochází z této skandinávské země příjemně rozehřála přítomné. Skladby odehrané většinou ve velmi vysokých tempech nepostrádaly ani několik zajímavých rytmických a melodických nápadů. Zajímavostí pak bylo, že v sestavě AFGRUND hájil kytaru Niklas Holm ze stylově spřízněných SPLITTER. To následující rakouští DISTORTED IMPALEMENT svojí snahou o technické pojetí death metalu spíše nudili. Nasazení pro věc jim nechybělo, ale co naplat, když produkují x-tou a ničím záživnou kopírku především zámořských kapel. Vůbec prvními účinkujícími na Obscene Extreme pocházejícími z veliké Matičky Rusi byli petrohradští DISTRESS. Ti nás pozvali do světa nesmlouvavého punkem načichlého crustu a řádně zahustili atmosféru pátečního odpoledne. Ruské zdobilo hlavně stoprocentní nasazení a pozadu nezůstávala ani jejich, byť nikterak nápaditá, avšak dostatečně našlapaná muzika. V tomto ohledu však trošku zaostával stereotypně znějící vokál.
Po krátkém občerstvení v přilehlé restauraci, v níž po době festivalu s nelítostným podnikatelským záměrem aplikovali šroubovák na ceny všech jídel , přicházíme na set LIVE IS A LIE. Tito Brazilci do již slušně zahřátého kotle pumpovali porce agresivního a kvalitně odsýpajícího brutálního hardcore, který táhlo dvouspřeží vokalistů vpředu. Ze sestavy zaujal velmi pohyblivý baskytarista s kšiltovkou, která mu zakrývala zhruba osmdesát procent výhledu, jenž velmi často riskoval na pokraji pódia. Nespoutaná energie, která z této smečky stříkala pod pódium byla korunována velmi slušným ohlasem a pro mne se LIFE IS A LIE stávají největším objevem prvního dne Obscene Extreme. CLITEATER, kteří nastoupili po nich mě tolik nezaujali. Death/grind s hluboko posazeným vokalistou, který při setu často vydával na odiv své pohybové kreace, které s trochou fantazie připomínaly asijské bojové umění a příslušnicí něžného pohlaví u kytary, se však těšili vřelých ovací u diváků. Po celou dobu jejich setu mělo družstvo oranžových plné ruce práce. Polská grindová mlátička NEUROPATHIA na začátku vzbudila dojem, že vokalistova nejoblíbenější hrdelní kreace se skládá z „a“ a „j“ a výsledné „ajajaja“ jsme opravdu měli možnost slyšet v jejich setu celkem často.
Američtí pořízci z DIGESTED FLESH předvedli nejen svá hamburgery vypracovaná těla, ale i kvalitní brutal deathovou masáž. Interakce vokalisty s publikem doznala vrcholu, když se ho snažil nadšenec vyškrábivší se na stage napojit ze svých zásob obskurních tekutin. Zlatým hřebem pak byl moment, kdy zpěvákovi přistál ze zákulisí na hlavně kýbl s červenou barvou, který si našel cestu i do davu pod pódiem. Přesně po ukončení jejich setu se strhnul menší lijáček, který většinu publika vyhnal z Bojiště. A byla to škoda. Tříčlenná mladá americká parta MUGREDERGRIND ve složení kytara - bicí – vokál rozhodně stála za to. Agresivní dynamická show, kterou rozpoutal hlavně parádně řvoucí vokalista patřila k tomu nejdivočejšímu co bylo na OE první den k vidění.
Po třech letech se do Trutnova navrátivší Holanďané ROMPEPROP byli páteční večer prvními, kteří naladili na krvavě-patologickou vlnu. Jejich obhroublému, hemoglobinem prostoupenému grindu přihlížel už početný a nadšený dav. Pódiová ochranka se v těchto chvílích měla co ohánět, ale v tomto ohledu se opět vše děje bez výraznějších incidentů. Holandští si věc nikterak nekomplikují. Jednoduché rytmy prokládané zahuhlaným vokálem, jindy pomalejší, jindy rychlejší jsou jako dělané pro živá vystoupení, kde nepříliš nápaditou hudbu bohatě kompenzuje jejich krvavá image.
Milovníci šťavnatého crustu si jistě přišli na své hned v zápětí, kdy se na pódiu objevili britští veteráni EXTINCTION OF MANKIND. Psát o tom, že tihle chasníci nedělají žádné kompromisy a že se do toho hned od začátku řádně opírají je asi zcela zbytečné. Čtveřice se presentuje jako vyzrálá banda, které se tato rychlá a úderná muzika už dávno dostala pod kůži. Pódiové nasazení všech zúčastněných, neustále pobíhající vokalista, rychle a jak jinak než v punkovém rytmu odsýpající skladby skvěle bavili přítomné. Bohužel po nějaké době, která byla pohříchu kratší, než čas vymezený anglickým, začala jejich produkce mírně nudit. Nehledě na to, že jejich nasazení bylo příkladné, mi oproti jejich skandinávských žánrovým kolegům něco chybělo. Snad za to mohl i po delším poslechu značně stereotypně působící Ste-ův vokál.
Ale opět zpátky do světa operačních sálů, chirurgických pomůcek a všudypřítomné krve. Švédská bruska GENERAL SURGERY si přijela po třech letech na obscín opět řádně říznou skalpelem a opět se jim operace podařila. S podporou aktuálního a velmi dobrého alba „Left Hand Pathology“ a především s novým vokalistou za mikrofonem se nenamáhají ani s narkózou a do svých pacientů se pouštějí bez nějakých zbytečných cavyků. Takhle kapela se však naštěstí nespoléhá na byť už nepříliš originální, ale stále dostatečně atraktivní image, ale kromě toho nabízí i nápaditou a v intencích žánru grindcore i pestrou muziku. Sehraně a zvrhle elegantně působící kapela opět strhává publikum a na pódiu to místy vypadá jako v ranní frontě na autobus. Necelá hodina pak této pětice bohatě stačila k tomu, aby po ní zůstal mrtvolný zápach a zakrvavený operační sál. Dneska jsme to ještě přežili, ale co bude příště?
Ale to nejlepší teprve mělo přijít. Skvělá finská bruska ROTTEN SOUND je v naší kotlině jako doma a ani její třetí vystoupení na trutnovském festivalu mě nijak nepřinutilo si na ně pozměnit svůj veskrze pozitivní názor. Skupina tentokráte na rozdíl od minulosti, kdy si striktně hlídala i svoji image, vystoupila v „civilním“ odění. Nic jí to však neubíralo na tradičně skvělém nasazení, díky kterému jejich už tak dost výbušné skladby získávají na ještě větší síle. Hraje se samozřejmě kromě fantastické desky „Exit“ z roku 2005 i ze starších alba a finští neopomenou ani loňské EP „Consume To Contaminate“, které ROTTEN SOUND pořídili už s novým bicmenem Sami. Ten se oproti svému velice ceněnému předchůdci nenechává zahanbit a nyní už se dá s klidným svědomím říci, že se Finům podařilo Kaie nahradit více než dobře. Nejpozitivnější zjištění je však skutečnost, že se ROTTEN SOUND hodlají brzy opět uzavřít do studia a zplodit novou desku. Z ní také zaznívá jedna skladba, která potvrzuje vcelku očekávaný fakt, a to ten, že kapela už nebude znít tak rychle a zběsile. To je ale prozatím blízká budoucnost. Ta trutnovská byla pořád neskutečně rychlá, zničující a skvělá!
ZUBROWSKA - šnekožroutská pochutina, která je naplněná po okraj extrémní hudební směsí, nám dala ochutnat něco ze svého menu hned po finských imperátorech současného grindu. Mixtura mathore, grindu a dalších žánrů zaujala hlavně technickou složitostí a dvěma vokalisty, z nichž jeden se zavřenýma očima a mátožně hysterickými pohyby obstarával vyšší řvané polohy a druhá postavička evokující dojem vysloužilého středoškolského šprta s vražednými úmysly obohacoval vystoupení o hlubší growlingovou polohu. Sympatický a živelný výstup místy evokující pódiové nasazení DILLINGER ESCAPE PLAN lehce sráželi jen příliš velké pauzy mezi jednotlivými skladbami, jinak šlo o velmi příjemný set, který pro mne byl završením z tohoto dne.
Text: Dalas + RIP
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.